V našich myslích žije představa, že všichni profesionální sportovci jsou velmi dobře placeni. A není zrovna málo rodičů, především pak otců, kteří si něco takového přejí i pro své dítě. Je to jen pochopitelné – peníze, sláva, kdo by to nechtěl, když už ne pro sebe, tak pro svého potomka? Často se pak také rozhodnou, že je dobré začít záhy. Proto svého synka či dceru přihlásí do některého z mnoha mládežnických sportovních klubů v naději, že z něj vyroste budoucí hvězda. A i kdyby ne, má to alespoň pozitivní efekt v tom, že naše dítě nebude sedět doma u počítače a bude se hýbat.
Otázkou ovšem je, kdy je ten správný čas do takového kroužku naše dítě přihlásit. Jistě, většina z nich má daný věkový limit, ovšem to, že jej náš potomek dosáhl, neznamená, že je na něco takového připraven, především mentálně. Koneckonců, každý se vyvíjí jinou rychlostí. Jak tedy poznat, kdy s organizovaným sportem začít? První otázkou je, jak dlouho náš synek či dcerka vydrží u dané činnosti, zvláště pokud je nějak spojena s daným sportem, a jak dlouho dovede udržet pozornost. Na tréninku totiž bude muset poslouchat pokyny trenéra a opakovaně provádět daná cvičení, což někdy může být nad možnosti těch nejmladších.
Pak je tu také otázka, jak moc se dítě o daný sport zajímá. Jen si ho rádo zahraje, nebo sleduje v televizi či na internetu zápasy, má oblíbený klub či sportovce a nadšeně hltá vše, co se o něm může dozvědět? Motivace je zde totiž klíčová. V neposlední řadě je zde opět otázka vývoje, nyní však nikoliv psychického, nýbrž fyzického. Motorická kontrola se u dětí s věkem stále zlepšuje, avšak různým tempem. Musíme tedy posoudit, zda ji má dostatečnou na to, aby skutečně dokázalo hrát alespoň na nějaké úrovni s ostatními. Nakonec je však potřeba si uvědomit, že i když toto vše dodržíme, nemusí to nutně znamenat úspěch. Pokud tedy dojde k neúspěchu, neměli bychom nikoho obviňovat. Možná je zrovna v našem případě lepší zvolit jinou cestu.